Ohlasy na 0H ve Zvolenu
vydáno dne 30. 09. 2015 (1907x přečteno)
Dobře se bavit není výsadou mládí
Ústav tělesné výchovy a sportu Technické univerzity ve Zvolenu nás pozval na čtvrtý ročník mezinárodní sportovní olympiády studentů Univerzit třetího věku, která se uskutečnila 10. – 13. září.
Nejsem právě sportovní typ, na rozdíl od mojí sestry, která má srdce dostihového koně, ale když jsme dostaly od univerzity třetího věku nabídku jet na mezinárodní olympiádu pořádanou pro seniory ve Zvolenu, docela spokojeně jsem souhlasila. Vždyť ono slavné heslo – není důležité zvítězit, ale zúčastnit se – určitě platí i pro nás, dříve narozené, že… no, tak úplně to neplatilo, ale to trochu předbíhám událostem.
Na počátku byl informační leták a přihláška a také moje zvědavost, která mě již párkrát dostala do dost komplikovaných situací. Touha vidět a zažít něco nového se u mě věkem ani trochu neotupila a můj idealismus – však ono to půjde – mě žene do aktivit mírně řečeno nestandardních. Kdopak to řekl, že s přibývajícím věkem se někteří jedinci stávají chorobně soutěživými? No, ono je to jedno. Já si to jela užít a sestra cestovala pro medaili
Na Slovensku mají příjemný vztah k seniorům; občané starší 62 let mají cestu vlakem zdarma. Je ovšem nezbytné splnit několik formalit, tedy dostavit se s občankou (tu jsme měly) a fotkou 2 x 3cm (tu jsme neměly) do nějaké větší Slovenské železniční stanice a tam si vyřídit legitimaci. Pak už jen stačí vyzvednout bezplatnou jízdenku (to jsme neudělaly), sednout na vlak a procestovat třeba celé krásné Slovensko.
Velké putování jsme si nechaly na „až pak“ a odjely z Trenčína přímou cestou do Zvolena. Ubytování, strava a hlavně nádherné město mně nenechaly na pochybách, že tady se mi bude líbit. Hned první večer, ten seznamovací, jsme se skamarádily s partou báječných lidí z Bruntálu, kteří si to do Zvolena jezdí užívat opakovaně. U harmoniky (děkujeme, Jožko Gajdoši), výborného rautu a skvělého vína jsme poznali i ostatní účastníky olympiády, kteří dorazili z Litvy, Ukrajiny, Polska, Turecka a Slovenska. Moc hezky jsme si zazpívali a popovídali a pak šli spát, abychom byli na den „D“ svěží.
Druhý den, po výborné snídani a profesionálně vedené rozcvičce (díky, Bruntálští), jsme byli v tělocvičně vysoké školy uvítáni a rozděleni do skupin podle toho, jaký sport jsme si vybrali. Už jsem psala, že nejsem sportovec? Tak nejsem, ale šachy na které jsem se přihlásila do sportu přece patří, ne? Sestra se jela z Prahy do Zvolena ujistit, že umí hrát dobře stolní tenis a já meditovala nad tím, co mě to vlastně žene 500km z Prahy na Slovač, když není důležité vyhrát… ale být první :-)
Jak jsem tušila, moje šachové umění stačilo tak akorát na „bramborovou“ medaili, zato sestra se bila jako lvice a hrdě si šla „na bednu“ pro bronz. Moc jsem jí to přála a potlesk, který doprovázel všechny vítěze, mě ujistil, že tu opravdu není žádná rivalita, jen velké sympatie a přátelství.
Krásný program, který organizátoři na druhý večer připravili, mně znovu utvrdil v tom, že kde je dobrá vůle, tam je vždycky fajn.
Můj obdiv měli především senioři starší osmdesát let. Je úžasné, že nesedí doma a nekoukají na nekonečné seriály, ale jedou si zasportovat, poznat nové lidi a užít si skvělou atmosféru olympiády. Tady už vůbec nešlo o nějaké medaile, ale o tu nádhernou urputnost, která je dovedla až do Zvolena, na parkety tělocvičny, k basketbalovému koši, šipkám, fotbalové brance a kuželkám. To byla totiž s hodem na cíl a trefou do florbalové branky šestikombinace dovedností pro všechny účastníky a právě tam jsem byla nadšená vitalitou a dobrou náladou těch nejstarších.
Že nás trochu zlobí záda nebo neposlouchá koleno? Na tom přece vůbec nezáleží, hlavně když se královsky bavíme… a že to ti dříve narození dokázali roztočit, to jsem poznala právě na té čtvrteční diskotéce.
A tak bych chtěla za nás, za všechny poděkovat organizátorům téhle pěkné akce. Celá olympiáda byla profesionálně připravená, lidé, kteří se o nás starali, se stali našimi kamarády a já jsem opravdu moc ráda, že jsme se mohli také zúčastnit.
Děkujeme.
Michaela Čermáková a (sestra) Zuzana Švestková
( ZPĚT |
vložil: Jan Urban / autor: Bc. Růžena Urbanová)
:: zobrazit související články ::